Fakturace do zahraničí

V rámci EU je výměna zboží a služeb samozřejmostí. Vždyť právě zpřístupnění obchodu je jedním z pilířů EU. Ovšem nic není dokonalé a i obchodování v rámci EU skrývá nepříjemná překvapení.

Nejhůře na tom jsou živnostníci, kteří nejsou plátci daně. Pokud takový jedinec získá zajímavou nabídka, třeba i u našich zahraničních sousedů, tak si musí vše pečlivě spočítat. Problém není v odvedení práce, ani ve vystavení faktury. Aby byla faktura platná i v zahraničí, tak na ni musíte uvést své daňové identifikační číslo (zkráceně DIČ). Při založení živnosti každý (i neplátce DPH) dostane DIČ, takže ani v tom by nebyl problém. Ale…

Jakmile bude vámi vystavená faktura (do zahraničí s DIČ) uhrazena, jste automaticky plátci daně. A to v jakémkoliv případě. Žádná částka stanovená státem není důležitá. Za rok můžete vydělat 100 korun, nebo 500 000 korun, ale i kdyby vaše jediná faktura ve výši 100 korun byla vystavena do zahraničí, tak jste automaticky plátci daně.

Plátce daně musí vést podvojné účetnictví. To znamená vyšší náklady na účetní a více starostí. Samozřejmě již samotné placení daně nemusí být příliš výhodné. Pokud se k plátcovství daně odhodláte, tak počítejte s vyššími náklady.

Jste-li živnostník a dostanete nabídku ze zahraničí na pár tisíc, tak její přijmutí pečlivě zvažte. Až při zajímavějších částkách řádově desítky a stovky tisíc není co řešit. Samozřejmě své mohou hrát i okolnosti jako je druh práce, zaměstnavatel…

Naopak naprosto bezproblémově jsou na tom plátci DPH. Pro ně se nic nemění a EU jim opravdu značně pomohla. Pokud se na celý případ podíváme z druhé strany, tak toto opatření má svoji logiku. Například každý stát má jiné daně a chce, aby mu peníze zůstaly.

Existují i výjimky, například jednu takovou má Slovensko s Českou republikou. Slovák (živnostník) může fakturovat Čechovi a nemusí se stát plátce daně pokud ho k tomu nedonutí jiné okolnosti (například výše zisku).